Prvním typem je Cejlonská skořice, také nazývaná “pravá”.
To je skořice jak má být a je nepravděpodobné, že byste jí potkali v běžném supoermarketu.
Produkuje se výhradně na Srí Lance a Cejlonská se jmenuje, protože historický název ostrova je práce Cejlon.
Je charakteristická jemnou nasládlou chutí a poměrně jemným aromatem. O to jemněji aroma působí v porovnání s druhým typem.
V nemleté formě kůry mají světle hnědé zamotance několik tenkých vrstev, podle kterých poznáte tuhle skořici na první pohled.
Obsahuje pouze malé množství kumarinu, který je škodlivý pro játra. Takže tenhle druh je játro friendly.
Druhým typem je skořice Cassia, také nazývaná “falešná”.
To je ta, na kterou v drtivé většině případů narazíte v běžném supermarketu.
Hlavními producenty jsou Čína, Vietnam a Indonésie.
Má výraznu kořeněnou chuť a výrazné typické aroma, které je pro většinu z nás synonymem pro skořici. Vedle té pravé skořice znatelně vyčnívá.
Kůra je smotek pouze o jedné tlustější vrstvě a stejně jako u té pravé je podle toho na první pohed poznatelná.
Obsahuje vysoké množství kumarinu, což znamená jediné, a to že tenhle druh není úplně játro friendly.
Cejlonská skořice je sice trochu dražší, ale určitě stojí za to. Její jemnost na první dobrou působí až mdle, ale po pár použitích je to daleko příjemnější zážitek než vše přebíjející falešná skořice.
